TIŠNOVSKÝ FOTBAL SKLÍZÍ ÚSPĚCHY - ČLÁNEK V TN 04/2025

TIŠNOVSKÝ FOTBAL SKLÍZÍ ÚSPĚCHY
SPORTOVCE OKRESU OVLÁDLI FOTBALISTÉ Z TIŠNOVA

(ČLÁNEK V TIŠNOVSKÝCH NOVINÁCH 04/2025)

Vladimír Vecheta a AFK Tišnov

Pětkrát se na stupních vítězů objevili členové tišnovského
fotbalového klubu v prestižní anketě Sportovec roku okresu
Brno-venkov za rok 2024. Ve své cestě na pódium předčili dlouhou řadu nominovaných, a tak se nabízí otázka: je to náhoda
nebo štěstí? Ani jedno, ani druhé, je to výsledek lásky ke sportu,
poctivé práce a systematické péče o děti. Tak se podívejme
na to, kde se takové úspěchy rodí, v jakých kategoriích tišnovský
fotbal bodoval a co musí mít správný trenér.

Cesta k úspěchu od dětí po A-tým

Rok 2024 byl nejúspěšnějším rokem v historii Tišnovského fotbalu. Je přirozené, že největší pozornost na sebe poutá A-tým, který se stal mistrem ve své kategorii, a to pod vedením úspěšné trenérské dvojice Roman Drga a Jiří Klíma. Ale mnohokrát v historii se ukázalo, že síla A-týmu přímo souvisí s tím, jestli vzniká genericky zespodu a zda je založena na odchovancích klubu. Zlato každého klubu je skryto v práci s mládeží. Proto je potřeba zdůraznit, že o postup do vyšších soutěží hrála celkem čtyři tišnovská mužstva, z nichž tři postoupila a jednomu postup utekl o jediný bod. Celý klub měl obrovskou radost, když se vyplnilo společné přání, aby postoupil tým žáků do vyšší soutěže. I to je neklamný důkaz toho, že se tišnovský fotbal jako celek zvedl.

Na tuto úroveň se ale tišnovský klub musel postupně propracovat. Systematická práce s mládeží je výsledkem úsilí týmu, který vznikl po boku předsedy klubu Štěpána Pilného, který ve své práci čerpá z bohatých osobních zkušeností od žákovských soutěží až po profesionální fotbal i jako hráč FC Zbrojovky Brno. Dnes Štěpán vrací fotbalu to, co v mládí získal, a dodnes vzpomíná na svého tátu, který ho ke sportu přivedl: „Můj táta vždycky říkával, že mě přes nástrahy nejdivočejšího věku, kterým je puberta, přenese kolektivní sport.“ Svoji zkušenost Pilný shrnuje slovy: „Člověk v tom klíčovém období získává díky sportu, byť i nevědomky, návyky, které využije a jsou potřebné v běžném životě, jako jsou například zodpovědnost, dochvilnost, pořádkumilovnost, zodpovědnost nejen k sobě, ale i k celému týmu. Týmový sport mě vlastně naučil mít starost i o ostatní kolem mne. Myslím, že si díky fotbalu tento vztah ke společnosti v sobě nesu stále.“ Příklady táhnou, a tak není divu, že tým tisovského fotbalu přenáší tuto zkušenost na dnešní děti a vychovává je k tomu, aby byli nejen lepšími sportovci, ale i lepšími osobnostmi.

Nejdříve bylo nutné práci s dětmi rozhýbat, vytvořit kvalitní zázemí a nastartovat se na odpovídající sportovní úroveň. Pesimistické scénáře, které se vyrojily a zesílily v covidové době, o tom, že děti sedí jen doma u počítačů a nemají zájem o pohyb, se naštěstí nenaplnily. Realita je zcela opačná, platí, že je hodně mládeže se zájmem o sport a kluby, které se dětem věnují, jsou přetížené. Zájem o sportování je skutečně velký. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž.

Obecně se dá říci, že se na vesnicích nebo malých městech fotbalovému potěru věnují především nadšení tatínci. Na nich to celé stojí, a pokud se nenajdou, neexistuje ani fotbal. Zároveň ale většinou platí, že tito dobrovolní trenéři nemají odpovídající školení, čemuž odpovídá i sportovní úroveň a výsledky jejich práce. Kvalitativně jinou úroveň proto mívají silné kluby ve větších městech, jako je tomu dnes i v Tišnově, kde jsou vytvořeny odborné podmínky a dohled nad trenérskou činností včetně kontinuálních trenérských školení. Takovou kvalitu výcviku přirozeně očekávají i rodiče, kteří vynakládají finanční prostředky na své děti.

Kvalita ale s sebou nese i jiný přístup k zájemcům o sport. Ještě tři roky zpět nabíral tišnovský klub úplně všechny zájemce o sport. Dnes už si ale vybírá a musí některé zájemce odmí-tat. Ne každé dítě, které si za domem rádo kope do balonu, má předpoklady pro to, že jej fotbal chytne a bude se mu věnovat. Předpokládá se, že zájemci budou mít alespoň základní fyzické předpoklady, kvalitu pohybu a životní návyky. Nicméně dveře jsou otevřeny.

Aktuálně platí, že u nejmladších ročníků (2018-2019), které do klubu přicházejí, jsou přijati téměř všichni a následuje doba hájení. Práce s nimi se nezaměřuje jen na fotbalové dovednosti, ale zejména na pohybové dovednosti pojaté formou hry. Mají čas si vyzkoušet, jestli je vůbec sport jako takový baví a zda se chtějí věnovat fotbalu. Pokud se za půl roku rozhodnou, že je víc baví basketbal, tak to vůbec nevadí, důležité je, že je baví sportování a pohyb.

Pokud někdo přijde později, bývá to většinou složitější. Po době her vzniká takzvané tréninkové mužstvo, například mladší přípravka, a pokud spolu tyto děti hrají dva tři roky pohromadě, je těžké pro někoho zvenčí najednou naskočit do týmu vrstevníků. Pokud nemá zájemce výrazný fotbalový talent, tak se do týmu nedostane, prostě proto, že je tým na jiné úrovni.

Nabízí se otázka, zda existuje prostor pro další rozšiřování aktivit klubu. Předseda klubu to komentuje takto: „Prostor v Tišnově je omezený a vybudování nového fotbalového hřiště je velký náklad, který vzhledem k velkým investičním akcím města je v současnosti téměř nereálný. Proto jsme se rozhodli jít cestou využití regionálních kapacit. To znamená, že se spojujeme s mužstvy v okolí, expandujeme do obcí, které jsou ochotné spolupracovat a kde mají vlastní hřiště. Od léta tak například zakládáme tým mladších žáků v Dolních Loučkách. V Lomnici máme skupinu cca osmnácti dětí, které nemohou jezdit do Tišnova, ale mají zájem o sport a chtějí hrát fotbal. Takže jsme vyčlenili dva trenéry, kteří jsou z Lomnice, a ti se těm dětem věnují. Díky naší aktivitě vedení Lomnice vyjádřilo příslib, že opraví hřiště a kabiny. Všechno to chce čas a vedení obce si musí takové investice obhájit, ale jde to pozitivním směrem, z čehož máme velkou radost. Prostě nespíme a věříme ve vzájemnou spolupráci. I to nás naučil fotbal.“ Pomyslnou třešničkou na dortu systematické práce jsou umístění v anketách a soutěžích, kam patří již zmíněný Sportovec roku.

Sportovec roku 2024

Sportovec roku je prestižní anketa, jejímž cílem je zviditelnění mimořádných sportovních výsledků a výkonů dosažených v daném roce sportovci, kteří startovali za subjekty se sídlem na území okresu Brno-venkov. Jednotlivé nominace navrhuje široká veřejnost. Sportovce v jednotlivých kategoriích vybírá na základě elektronického hlasování komise složená z expertů a osobností ze sportovního prostředí a zástupců médií. Anketu vyhlašuje Jihomoravská krajská organizace České unie sportu a Jihomoravský kraj, mediálními partnery jsou Deník Rovnost a Český rozhlas Brno. Výsledky Sportovce roku okresu byly vyhlášeny v únoru za účasti oceněných sportovců, jejich trenérů, rodičů a dalších hostů.

Je třeba zmínit, že Brno-venkov je obrovský okres, ve kterém je mnoho středních i velkých měst. Nominováni jsou zástupci ze všech sportovních odvětví, jako jsou například fotbalisti vyšších soutěží, tenisté s mezinárodními úspěchy nebo třeba mistři ČR v silovému trojboji. Tišnovský fotbal se tak dostal do prestižní společnosti, když získal jednu zlatou a po dvou stříbrných a bronzových medailích.

Začněme od těch nejstarších.

A-tým AFK Tišnov obsadil 3. Místo v kategorii Sportovní kolektiv – seniorský tým okresu za rok 2024. Vítěz 1. A třídy Jihomoravského kraje a postupující do 5. ligy nejvyšší soutěže v Jihomoravském kraji. Mužstvo složené převážně z mladých hráčů, odchovanců tišnovského fotbalu, postoupilo z prvního místa do 5. ligy dospělých a v ní se v rozehrané soutěži drží v lepší polovině aktuální tabulky. Vzhledem k věku hráčů má tým velikou perspektivu se výkonnostně posouvat a hrát i o postup do 4. ligy.

Kapitán A-týmu Jan Gryc obdržel 3. místo v kategorii Sportovec okresu za rok 2024. Jako kapitán jde příkladem mladým hráčům nasazením na hřišti i mimo něj. Vzpomeňme například na situaci, kdy v zápase s mužstvem z Kohoutovic, kdy se bojovalo o první místo v tabulce a přímý postup do vyšší soutěže, došlo k nešťastné srážce se soupeřovým hráčem a Honza utrpěl dvojitou zlomeninu čelisti a otřes mozku. Přesto jako kapitán statečně dohrál první poločas. Až poté byl odvezen sanitkou do nemocnice na ošetření a následnou operaci. Tímto svým příkladem ukázal mladým hráčům, ale i fanouškům svou oddanost týmu, která se jen tak nevidí.

Starší dorost AFK Tišnov byl oceněn 2. místem v kategorii Sportovní kolektiv – mládežnický tým okresu za rok 2024. Družstvo staršího dorostu AFK Tišnov v uplynulé sezóně 2023/2024 skončilo těsně na třetí pozici za postupujícími družstvy ve 4. lize. V letošní rozehranné sezóně 2024/2025 je na prvním místě s náskokem několika bodů na své soupeře. Družstvo je tvořeno z mladých hráčů, odchovanců tišnovského fotbalu, kdy až sedm hráčů působí v mládežnických výběrech okresu Brno-venkov a ve výběrech Jihomoravského kraje. Jedná se o talentované hráče s velkým příslibem pro tišnovský fotbal. 

Filip Svoboda je nejlepší střelec týmu starších dorostenců v ročníku 2023/2024 s 24 brankami a nejlepší střelec 4. Ligy dorostu Jihomoravského kraje s 18 brankami v podzimní části. Odnesl si 2. místo v kategorii Sportovní talent okresu za rok 2024. AFK Tišnov Filipa nominoval jako velice talentovaného hráče s velkým fotbalovým příslibem. Reprezentant v mládežnických kategoriích jak za týmy Brno-venkova, tak i za výběry Jihomoravského kraje. 

Pomyslné zlato si odnesl s dalšími třemi kolegy trenér František Kuldan, který byl oceněn v kategorii Trenér roku okresu za rok 2024. Trenér staršího dorostu AFK Tišnov a bývalý hráč Zbrojovky Brno. Svým nadšením, fotbalovými zkušenostmi a zápalem pro hru dokázal své hráče posunout výkonnostně natolik nahoru, že v uvedené soutěži mužstvo skončilo na třetím místě. Jako trenér umí strhnout své svěřence k nadstandardním výkonům a je doslova ikonou mezi trenéry v této kategorii. Štěpán Pilný o něm mimo jiné říká: „Je to neskutečný srdcař oddaný fotbalu a velký příklad pro mladé talentované hráče.“

Když je trenér srdcař

Tři z pěti ocenění, která tišnovský fotbal obdržel, přímo souvisís činností trenéra Františka Kuldana, a proto je namístěvyzpovídat tohoto fotbalového nadšence.

Kromě toho, že jste získal ocenění za práci se starším dorostem,věnujete se i dětem před přípravkou, jak se vám s těminejmenšími pracuje?

Po náborech jsme děti rozdělili do dvou skupin. Jednu skupinu má na starosti Zdeněk Mach a Bronislav Bauer, kteří sezaměřují na to, aby se děti hýbaly a dostaly další prostor pro osobnostní rozvoj. Já mám v péči děti, které mají silnější fotbalové vlohy, a musím říci, že se v porovnání s jinými týmy neustále zlepšují. Tento fakt mne velmi překvapil, protože jsme za půl roku zvládli to, na co jiné týmy trénují klidně tři až čtyři roky. Nedávno jsme s nimi byli na velmi kvalitním turnaji v Brně na Zbrojovce a byli jsme konkurenceschopní.

Stavíte jako odchovanec Zbrojovky Brno na receptech, které jste se naučil v době, kdy patřila mezi ligovou špičku?

Naše filozofie je trochu jiná. My kluky učíme, aby měli nadšení pro tým, chodili do fotbalu rádi, zlepšovali se a měli radost z gólů. Je ale velmi důležité, aby věděli a chápali práci, kterou je třeba v prostoru odpracovat před tím, než ten gól padne. V tom je naše práce jiná než ve Zbrojovce. Tam jsou děti převážně tlačeni do herního systému. Tomu se u nás věnujeme až ve starších kategoriích, například v dorostu. Menší kluky spíš učíme individuální práci s balonem, kličky, vedení míče, a aby co nejlépe zvládali tyto základy. Podle našeho názoru je technický hráč dvakrát lepší než nějaký „silový nakopávač“. Když má hráč v dorostu podat týmový výkon, musí mít nejdříve individuálně zvládnutou práci v prostoru, kam patří. Ten týmový rozměr umí trenér včas vyplnit.

Jak vám funguje spolupráce s rodiči?

Vzájemné pochopení s rodiči je velmi důležité, a to především v tom ohledu, aby chápali, jaký význam mají zápasy v celkové tréninkové přípravě. Pro trénink je víkendový zápas vrchol, kdy se v zápasech zúročí to, co se přes týden natrénovalo. To, že jsou zápasy o víkendech, od rodičů vyžaduje určitou oběť a je potřeba, aby děti neodváželi někam na výlety nebo k babičce.

A nemluví rodiče trenérovi do jeho práce?

Pokud si trenér zřídí u rodičů respekt, tak mu do toho nemluví. Záleží na přístupu trenéra, aby rodičům dokázal vysvětlit, že trenér je tam on, a on ví, co ti kluci mají dělat. Sa- mozřejmě se zejména u těch menších objeví tatínci s velkými ambicemi, které je potřeba trochu usměrnit, i když musím říct, že některé maminky bývají dokonce ambicióznější. Ale celkově vzato to není problém. Je důležité, aby byl trenér respektovaný. Někdy se podaří docílit i toho, že dobrý trenér dokáže aktivního rodiče zapojit do činnosti týmu, a dokonce se může stát, že se touto cestou objeví nový trenérský asistent.

Práce s dětmi je přece jen vyčerpávající, co vás v ní motivuje?

Já jsem takový fotbalový blázen. Předseda o mně říká, že jsem srdcař, a podle jeho slov tomu dávám 110 %, asi to tak je a mě těší, že si mě v týmu cení. Víte, když děláte svou práci naplno, pak se výsledky dostavují se stejnou silou. Takže když já dětem věnuji maximum toho, co umím, tak se u nich projevuje úplně stejný zápal, cítí to, že jim věnujete svoji pozornost, jsou za to vděčné. Ať už v dorostu, nebo u těch malých prcků.

Vašemu dorosteneckému týmu unikl postup jen o fous. Na co jste v tu chvíli myslel?

Že bych s těmi kluky pracoval úplně stejně. Byla to otázka střetnutí týmů podobné úrovně – Boskovic, Kuřimi a nás. Ty dva týmy šly výš a nám prostě chyběl kousek sportovního štěstí. O to víc máme možnost dominovat v letošním roce.

Nejlepším hráčem týmu je oceněný Filip Svoboda. Jakou vidíte jeho fotbalovou budoucnost?

Filip je ofenzivní rozdílový hráč a já doufám, že zůstane pokorný a bude mít smysl pro fotbal a tým. Naše hra je postavená na tom, aby tým dobře rozehrál mezihru a on je ten, kdo si má naběhnout a akci zakončit. Má skvělé individuální dovednosti, ale bez toho mančaftu, co je za ním, by nebyl tam, kde je. Jako trenér říkám, že je výborně fyzicky připravený, ale je před námi hodně práce v oblasti mentálního tréninku. Vím, že je co zlepšovat, například v řešení reakcí na kritické situace nebo ve využívání útočných příležitostí. Není kam spěchat, jeho čas ještě přijde.

Jak vidíte výsledek letošní sezóny, dosáhnete na vyšší soutěž?

Kluky učím, že nic nemusíme, ale že chceme. Prostě chceme vyhrát každý zápas. A uděláme vše pro to, abychom získali tři body. Já v postup doufám, i když jsme zatím jen v poločase. Když se podaří postoupit, příští rok budeme hrát třetí ligu.

Fotky